Moraváci v Praze

Moraváci, tedy my, žáci  9. A  naší školy, jsme natěšeni odjeli ve středu 22. 5. 2024 do Prahy. Vyjeli jsme vlakem před osmou hodinou ranní a v 11 hodin jsme se již fotili se sirem Nicholasem Wintonem, který má pamětní sochu na prvním nástupišti hlavního nádraží. Zavzpomínali jsme na jeho hrdinský čin záchrany 669  židovských dětí. Po uložení zavazadel do úschovny jsme zakoupili třídenní permanentku na MHD a vyrazili do víru velkoměsta.

Na Václaváku jsme pozdravili sv. Václava na koni a po krátkém rozchodu na občerstvení jsme pospíchali na prohlídku Národního muzea. Zde jsme si samostatně prohlédli různé expozice, např. minerály, zvířata a výstavu československé éry v 50. letech.

S paní průvodkyní jsme se výtahem vyvezli do kopule muzea, kde nám odměnou byla překrásná vyhlídka nejen na Václavské náměstí.  Poté jsme  scházeli do Pantheonu, ve kterém jsme si vyslechli další zajímavé informace o těch, kteří se podíleli na jeho výzdobě, nebo jsou součástí expozice - malířích a známých osobnostech českých dějin. Velmi zajímavý byl spojovací tunel, tam jsme zhlédli krátký film o Praze.

A hurá na kolej Volha! Ve studentské ubytovně nás čekaly příjemné pokoje a večeře. Po jídle  honem rychle do gala a zase zpět do centra za kulturou. Měli jsme v plánu rodinný balet Coppélia ve Státní opeře, jež patří k nejvýznamnějším hudebním scénám v Evropě.

Představení bylo velmi výpravné, ohromná scéna, kostýmy v jemných pastelech, nenáročná rytmická hudba a v první řadě hlavní mužská postava Franze uchvátila nejen žákyně, ale i paní učitelky. (Vypadal totiž jako Tom Cruise). Chlapce zaujal potrhlý doktor Coppélius. Kulturní zážitek byl umocněn nádherně opravenou novorenesanční Státní operou a luxusními místy v 1. a 2. řadě.

Druhý den po snídani jsme se vydali na celodenní prohlídku historické Prahy. Začali jsme ve Valdštejnských zahradách, poté procházkou Jeleního příkopu a za  Pleskotovým tunelem jsme  vyšli  k Letohrádku královny Anny, zpívající fontáně, Míčovně a na Pražský hrad. Zde jsme stihli slavnostní střídání hradní stráže ve 12 hodin. Pak následovala komentovaná prohlídka Chrámu sv. Víta, Vladislavského  sálu, korunního sálu s replikami korunovačních klenotů. Zlatá ulička byla nacpaná k prasknutí, takže po vzpomínce na Dalibora jsme Nerudovou ulicí sešli na Malostranské náměstí, kde jsme si dali oběd dle vlastního výběru.

Po odpočinku jsme  si prohlédli Pražské jezulátko v kostele Panny Marie Vítězné a byli pyšni na velehradského sochaře Otmara Olivu, který se na výzdobě tohoto kostela podílel. Vyfotili jsme se u jeho křtitelnice.

Abychom ulevili unaveným nohám, vyvezli jsme se zubačkou na Petřín, kde jsme se pobavili v bludišti a v zrcadlovém sále. Vyběhnout na rozhlednu pro nás byla hračka. Toto uteklo! Blížil se večer, byli jsme nachození, ale většině z nás ještě zbyly síly na nezbytné nákupy na Chodově.

Závěrečný třetí den jsme se prošli ulicí Na Příkopě, něco si řekli u Prašné brány a Obecního domu, v 10 hodin stihli Orloj, prošli Staroměstské náměstí a pospíchali k soše Karla IV. před Karlovým mostem, kde jsme měli naplánovánu interaktivní a bojovou hru od firmy Praha hravě. Je to úspěšná  forma  pro udržení pozornosti  po celou dobu akce. Rozdělili jsme se do tří skupin, každá skupina měla svého mluvčího, který odpovídal na otázky vedoucí hry. Za každou správnou odpověď  jsme dostali zlaťák, za velmi těžkou otázku drahokam. Takto jsme prošli celý Karlův most a sešli po  - mnoha filmy proslavenými schody - na Kampu. Tam jsme dostali mapu, podle které jsme se rozprchli kolem Werichovy vily k Sovovým mlýnům a plnili různé úkoly a snažili se vše splnit v co nejrychlejším čase. Poté spočítali zlaťáky a diamanty a bylo vyhlášení vítězů – vyhráli jsme vlastně všichni!

Nezbývalo už nic jiného než se vrátit na Václavák, tam jsme naše putování Prahou začínali!  Rychle něco malého sníst a  přesunout  se na hlavní nádraží. S menším zpožděním jsme vyrazili domů – na naši klidnou Moravu.

Praha je Praha!!!!  Ale:,Ta naše Morava, je přece krásná zem!“

Co myslíte?